GRC má silnější filosofický obsah než CSR?

datum publikace 01.07.2006

Sociální odpovědnost firmy, vlády

Být sociálně a ekologicky odpovědnou firmou se dnes v EU stává pro malé a střední podnikatele součástí rozumné podnikatelské a hlavně marketingové strategie ovlivňující i vstup firem do regionu a trhu. ...Proces GRC musí řídit stát prostřednictvím svých orgánů...

Související články

V nedávné době se v naší podnikatelské literatuře objevil nový pojem GRC. Takže začněme otázkou, co bychom si mohli představit pod tímto pojmem? Stručně řečeno jde o kluster tří důležitých manažerských aktivit

  • Corporate Governance ( CG ) - zodpovědný přístup ke správě společnosti nebo firmy
  • Risk management ( RM ) - řízení a odpovědnost za rizika ve společnosti a vně společnosti
  • Compliance ( C ) - zajištění souladu s předpisy platícími pro občanskou samosprávu a veřejnou správu, ale i společnost nebo firmu podnikající v regionu, aby byla občany kladně vnímána a přijata i se svými aktivitami a předem stanovenými vlivy na okolí.

Zatímco CSR hovoří o sdružené (korporační) sociální odpovědnosti firem“, pak provedeme-li hlubší literární analýzu „odpovědných odborníků“, v GRC jde vlastně o jakousi manažerskou homeostázi využívající pozitivní synergetické vazby k systémovému začlenění firmy do života občanstva regionu nebo státu.

Svým obsahem GRC vyjadřuje sdělenou snahu a závazek řídících subjektů firem za udržení synergetické rovnováhy nejen v ekologické, bezpečnostní, ekonomické a správní sféře, ale daleko více ve sféře sociální. Ve sféře kvality lidských zdrojů s prioritou na prosazení sociálně odpovědného managementu. Navíc, ať chceme nebo ne, vznikají silné vlivy výše uvedených existenčních faktorů na kulturu regionu jako celku a hlavně na jeho orientovaný rozvoj. Samozřejmě tyto vlivy opačně působí na všechny procesy, strukturu, zdroje a informace podniků, společností nebo firem.

Jak se ukazuje, po rozvedení obsahu jednotlivých činitelů GRC v šírším a systémově propracovaném měřítku, GRC zobrazuje hlubší, důslednější a širokospektrální pohled zvláště tam, kde jde o zachování rovnováhy všech složek podnikového systému řízení s cílem začlenění firmy do občanské veřejnosti v místě svého působení. Jelikož podnik, společnost nebo firmu řídí subjekt zvaný management, je více než zřejmé, že GRC se jednoznačně obrací na management firem. Experti očekávají že GRC se brzy stane dominantou moderního podnikání a manažerského nazírání na svět a to nikoliv jen u velkých společností, ale i u podniků středního a malého rozsahu.

Řada odborníků podtrhuje, že plněním požadavků GRC se firma mnohem lépe presentuje v širším prostředí trhu, což pozitivně ovlivňuje goodwill (pověst) a značku podniku. Tato opět nabývá na důležitosti po jistém útlumu v minulých letech a dokonce zvyšuje svoji váhu i u středních firem při zvýrazňování firemního image.

Co vlastně lze považovat za Corporate Governance?

Obsahem je hlavně účinný a systémový dohled nad realizací a fungováním správy a řízení společnosti vzhledem k infrastruktuře regionu (viz ISO 9001/2000). Obecně presentuje právní a výkonné metody a postupy, které zavazují veřejně obchodovatelné společnosti udržovat vyvážený vztah mezi společností a těmi, kdo společnost konstituují, tj. jejími akcionáři, představenstvem s dozorčí radou, výbory, výkonným managementem, zaměstnanci, zákazníky i dodavateli, s uvážením všech dopadů ať již pozitivních nebo negativních do občanské veřejnosti. *Mimochodem vzpomeňme na problémy s úložišti zahraničních odpadů v lokalitách, kde ze strany logistických firem došlo k nepochopení obsahu GRC a prakticky byly pod mlčenlivostí státní legislativy narušeny všechny tři výše zmíněné oblasti. Tato událost se stala nejen nežádoucí, ale dokonce i riziková s nejvyšším stupněm ohrožení občanstva a zvýšení nebezpečí vlivu na občany. Bylo konstatováno, že prostě vznikly a nikdo se nikoho neptal. Jen málo jedinců vzneslo svůj zvýšený hlas na správy regionů s dotazem, jak k tomu mohlo dojít. Později řada úložišť jaksi jednoduše vyhořela.*

Z celé řady nedávných rizikových situací se ukazuje, že správa a řízení společnosti směrem ke GRC je filosoficky správná cesta, která spočívá ve vytvoření relevantní funkční struktury dozorových a řídicích orgánů, její právní kodifikací a implementací do dokumentů a ve stanovení odpovědnosti managementu společností k výkonu správní moci. A to zvláště v případech, kdy management a majitelé firem nepatří do národní struktury.

Vrátíme-li se k podstatě věci GRC, musíme konstatovat, že GRC u firem v České Republice tím, že firmy činí, tak jak činí, je v plenkách i včetně opatření, dozoru a kontrol samosprávních orgánů. V mnohých daleko křiklavějších kauzách bylo prokazatelné, že vlastně myšlení mezinárodních managementů GRC nejen nebylo, ale i dodnes není na úrovni očekávané kultury Evropy. V řadě případů, bylo mnohokrát dokonce i vědomě pošlapáno *Viz příklad sekundárních a terciárních surovin zavážených nejen k do ČR, ale i do jiných zemí*.

A to jsme se dotkli jen prvé oblasti. Druhá oblast řízení rizik a i třetí (soulad s předpisy a zákony) budou proto ještě vážnějším oříškem. Auditoři provádějící přezkoumání funkčnosti a bezpečnosti systémů řízení např. chemických firem mohou potvrdit, v jakém současném stavu se nachází vypracované dokumenty, kontroly, dozory a dohledy nad analýzou a řízením rizik a jak jsou skutečně v praxi naplňovány apod. Všechny tři oblasti v praxi s sebou nesou řadu problémů a úskalí, která, zůstanou-li neřešená, mohou vést k poklesu výkonnosti společnosti, ztrátě důvěry investorů a nakonec i k rychlému zániku společnosti.

Mezi závažné problémy bohužel je nutno zařadit to, co má nejvíce v řízení pomoci tj. stanovení metrické báze v každé ze zmíněných tří oblastí a nalezení mezí přípustnosti. Stále nepochopeny jsou myšlenky, že to, co chceme řídit musíme umět i měřit. Máme-li cokoliv měřit musíme mít metriku, která nám umožňuje identifikovat, když už něco měříme, tak proč měříme veličinu v metrice zanesenou a jaké bezprostřední a zprostředkované informace nám veličina o firmě sděluje.

V metrikách (CG,RM,C) působí i tzv. komplementární specifické faktory, které se do metrik často následkem nedůsledného řízení zapouzdřují. Zde hraje výraznou roli synergie vazeb mezi komplementy. Uveďme např. oblast etiky v podnikání. Dost často dochází ke kontradikci mezi podnikatelskými záměry a přáním a požadavky občanské veřejnosti. A protože CG obsahuje i oblast CSR (Corporate Social Responsibility – společenskou odpovědnost), vznikají v pravém smyslu slova „kontradikční bitevní situace“, které mnohdy nedokáže vyřešit ani náš právní systém. Asi proto, že právě v těchto situacích se těžko nachází „černobílé rozhodnutí“ a nacházet rozumný kompromis se naše soudy ještě dost dobře nenaučily (viz relace TV „Na vlastní oči“). O to složitější bude zřejmě situace, kdy se v bitevní oblasti objeví rozpory v legislativách dvou či více států.

Ne nadarmo vznikla v rámci EU speciální Evropská komise zkoumající kromě dalších oblastí i to, jak CSR vnímají zákazníci. Závěr byl velmi zajímavý. Průzkum Evropské komise totiž odhalil, že až 25% zákazníků již při výběru zboží a služeb hledí na sociální image firmy.

Malé a střední firmy ze své strany v tomtéž průzkumu uvedli, že:

  • největším přínosem CSR je pro ně loajalita zákazníků (35 %),
  • dobré vztahy s občanstvem v regionu, kde firma sídlí (28 %),
  • spokojenost zaměstnanců (18 %).

Zbývajících 10% připadá na vnímané aspekty ekologické, 6% na podporu managementu regionu pro rozvoj firmy a 3% na aspekty doplňkové. Být sociálně a ekologicky odpovědnou firmou se tudíž i pro malé a střední podnikatele stává součástí rozumné podnikatelské a hlavně marketingové strategie ovlivňující i vstup firem do regionu a trhu. Tedy čestně, lidsky a se „zvednutým hledím“. O co více informací přinesou průzkumu aspekty GRC až budou správně metrizovány a sledovány.

Třetí a neméně závažný oříšek lze nalézt v zajištění a souladu procesů podnikání firem vytvářející synergetické vazby nikoliv jen v jedné oblasti např. CG, ale napříč všemi třemi oblastmi. Nutno podotknout, že při hledání měřitelnosti existují místa, kde firma je měřitelná zatím matně. Vznikají již ale hlasy manažerů, že po zpracování rozumných metrik se firmy i občanská veřejnost, místní samospráva v regionech a veřejná správa se jistě na prioritách dohodnou.

Co je však důležité, aby veřejnosti byla dána ze strany legislativních orgánů státu větší samostatnost a prostor pro řízení věcí veřejných, menší omezení, větší rozhodovací volnost a přístup k informacím a vyžadovaní pravdivého reportingu od občanů.

Na druhé straně arogantní sdělení úředníků k občanům jako např. „máte to na internetu", „přečtěte si zákon …. bla bla bla ….“, nebo „MY za to nemůžeme, to si vymysleli tam nahoře“ vždy většinou končí rezistencí občanů nejen vůči firmám, ale i vůči samosprávě. A to je právě systémově špatně, neboť tím zákazníkem v GRC je právě občanská veřejnost.

Proces GRC musí řídit stát prostřednictvím svých orgánů. Zatím známe jen to co občan musí zaplatit, čemu se někdy až směšně musí podřídit a za co bude postižen. Z hlediska firem se GRC zatím nepodařilo prosadit. Jde tedy o jednoznačně silně nevyváženou oblast do doby, než si i úředníci státu a podnikatelé provedou opravdu manažerské analýzy a zaměří se nejen na zákazníky, ale i občany, kteří zákazníky z pozice produktů firmy nejsou, ale jsou postiženi neodpovědným řízením firem v regionech ve kterých se setkávají. Proces soužití občanské veřejnosti a firem v regionech je tedy skutečně závažný systémový problém, který by se měl řešit nikoliv kampaněmi nebo tvrzením, že na to nejsou peníze, ale společným nacházením východisek.

Autor: Doc. Ing. Vladimír Horáček, CSc.

Diskuze k článku

Obor

Metoda

Norma

Poradci

Myšlenky poradce

„Systém funguje, jen když management je jeho součástí.“ více >>

Jiří Střelec Jiří Střelec

Systém řízení přináší výsledky a efektivnější výkon jen když všichni jsou jeho součástí a řádně jej využívají. Bere-li management systém jen jako nějaký nástroj pro pracovníky a k naplanění jeho zisku, nebude systém řádně fungovat. 

Kvóty auditu
Mapa procesů
Koš - barva neshoda?
Diskriminace ISO
Formální strategie